nwm k cemu to mam zaradit tak snad jen CITATKY..:-/
Vzpomeň si až budeš zase o něco se svými city dál ...
Vzpomeň si na ty věci , na situace nad kterými si byl jenom hloupej král..
Vzpomeň si až budeš sedat na místa kde ses mě dotýkal..
Vzpomeň si co si sliboval , jak si slzy dříve bolestí polykal..
Vzpomínej na to hezké , vždyt toho bylo mnohem víc ..
Já ostatním nezávidím ..sem ráda že si štastný , že se máš konečně líp ..
Vzpomeň si až budeš unavenej ale i přesto se ti nebude chtít spát ..
Vzpoměň si kdo vedle tebe ležel hladil tě a šeptal ti , že tě má moc rád..
Ať už budeš někde jinde a já zase vlastní život budu si žít ..
Vždycky ráda budu vzpomínat na tebe ,
na nás ..navždy tě ve svém srdci , uzamčeného budu mít...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když miluješ si neštastná, když nemiluješ tak taky.....
Co vlastně chceme?
Chceme aby když milujem my, tak aby sme byli též milovaný....
Když miluješ člověka, kterej je podle tebe úžasnej, tak toho člověka neopouštěj, a hlavně nezklam....
Když řekne ti sbohem, tak né jen jako partner,
ale taky jako přítel....
Pak už myslíš jen na to, že už se mu nikdy nekoukneš do očí, už nikdy ho nepolíbíš...
Ale proč tě tyhle slova pořád napadaj?
Vždyt ho pořád miluješ a i když si ted s dalšim.....
Víš že miluješ jinýho, ale už nejde vrátit čas...
Možná by ste chtěli oba, ale je v tom něco jinýho....
Možná rodina či přátelé a nebo snad pro krásný oči toho se kterym si ted.....
Je to otázka na kterou neni odpověd....
Kolik je takových holek, co tímhle se trápí?
Kolik slz už padlo na polštář?
Na tyto otázky ti též nikdo neodpoví...
Stejně jako na otázky, který večer padaj se slzama na polštář.....
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ležím v posteli a ty jsi daleko.
Pláču a jsem na měkko.
Řekla jsem Ti nikdy mě neopusť.
Ty němě jsi přikývl a dál mi lhal.
Ty sis se mnou jen hrál!
Když jsi byl se mnou všechno bylo růžový
Potom změnilo se to v temný mrak bouřkový
Začalo pršet.
Topila jsem se v slzách a
chtěla už břeh.
Proč jsi mi lhal,
proč jsi mi srdce vzal?
Říkal jsi mi baby
hladil jsi mě po těle,
potom jsi řekl tu hnusnou větu budem přátelé
--------------------------------------------------------
Bolest v srdci těžkou,jako kamen mam.
Po tváři mi stékají slzy,oči utírám.
Vzpomínám při písní na tebe,
jak chtěli jsme se koukat na nebe.
Jak hladili jsme se a libali
a přitom se na sebe dívali.
Já hrozně štastná jsem byla
a do ted jsem nepochopila,
proč nechal si mě náhle samotnou a
řekl si ze jdeš za jinou.
Do srdce,jak kdybys mi zarazil šíp,
ta bolest je příšerná ,at‘ už je mi lip.
Nevím jak zbavit se toho pocitu prázdna,
jaka ted budou,bez tebe rána?
Přemyšlím a v hlavě běhají mi vzpominky,
jak davals mi sladké,na tvare pusinky.
Jak mávnutím proutku,je všcehno nahle pryč,
ta bolest v mém srdci je horší než bič.
Kazdy den od toho,našeho rozchodu,
cítím se,jako bys shodil mě ze schodu.
Že bolí mě srdce,už ted‘ doufám víš,
I když mi stejně nerozumíš.
To žes mi lhal přímo do oči,
Dělá můj žal,na světě největší.
Nemužu bez tebe žít,
I když si mi tak strašně ublížíl,stále s tebou chci byt!!!